Spring is here again, reproductive glands ...

Když nemám cíga, kouřil bych i tyfus, spálil rozdrobené listí, co se povaluje všude kolem na zemi a řve na mě půl roku (nevim, proč to píšu, když zrovna teď cíga mám). Ráno mám chuť na čaj, ale musim pít kafe. Zimní rána jsem tak ztuhlej, že bych šňupal i sníh (jako by nějakej byl).
Probudil jsem se za jarního jitra, konečně! Ale každá jarní tvář mi řekla, ať spím dál...a ta barevná veselá svině mi dala pěstí

Péťa jel tramvají, myslel na Johanku, bolavé srdíčko. Slečna s vůní jejích vlasů, sedla si před něj..napsal básničku..moc silný slovo..napsal sračičku

V tramvaji jsou martensky od sněhu,
a černé punčošky, ty rozdávají něhu
Jsem sluneční cukrová vata, marska na Venuši
Něžnost osamělých nočních myšlenek
Odevzdanost mého dýška - 15 eur
Odevzdávám se,
odevzdej se,
nebudu odepsaný
Vedu vnitřní monolog
s vůní tvých opilých vlasů přede mnou

ŽIVOT

Dny jsou únava
Noc ratolest radosti
Cigarety každodenní svátost
Tělo rezavý šroub na magnetu Země

Dlouho jsem nic nenapsal
Musím něco napsat
Jsem opilý
Vypil jsem čtyři sklenky Cabernet Sauvignon
Všechno se sbíhá do tohoto nesourodého textu
Bože jsem rád, že jsem ještě v tomhle stavu schopný něco napsat
Nešel jsem do školy..nemám seminárku na Literaturu na filmovém plátně
Doufám, že dnes táta nepřijde domů
Doufám, že nikdo nic nezjistí
Připadám si jako JC beze zbraní a augmentací
A listí opadalo ze stromů
Dvůr za domem vypadá jako opuštěná pohraniční fabrika
Šel jsem nočními uličkami nepozorován městem
Jarda Konáš mi pochválil mé vystoupení-Sunday Morning
Potřebuju kouřit, chlastat a souložit
Potřebuju zase ten pocit objetí, marnivé lásky, tepla, orgasmu a sebelítosti
A všechny pocity se sbíhají do tohoto nesourodého textu
Dnes jdu do Roxy
Potřebuju souložit
Potřebuju si hned teď vyposlechnout Black Flag, Subhumans, Gembrokers, Jamese Colea, Mozarta, Nirvanu, Sex Pistols a vůbec všechno, co mám rád
Potřebuju všechno, hned a teď
Jsem blázen do života

Nemůžu být pohanem

On umřel, nebo utekl, ztratil se(mi), našel(se)...je pryč...vlastně vůbec není, ale nemůžu si ho přivlastňovat. Už to není kočičák, už to není Dionýsios..může být pro mě jen Denisem..je zadaný..a co..stejně by to asi nemohl fungovat, jsme z až moc jinýho a stejnýho těsta. A kdyby něco bylo, zkazilo by to všechno, co bylo před tím. Je to tak lepší? Je nádherný, nemůžu se už na něj dívat, protože je mi smutno z toho, že se nemůžu dotknout. Nesnášim muzea, je tam tolik krásných věcí a na nic si nemůžu sáhnout. V muzeu je expozice rtů a nohou "Nedotýkat se prosím" pac a pusu!

Vůbec netušim...

  Zdaj se mi podivný sny...než si vzpomenu na ten první, tak popíšu jinej. Zdeněk Pohlreich říkal něco o vaření a mě se zdálo, že se na ten pořad zase koukám a on tam říkal, že při vaření se dá dělat všechno, i souložit. V tom snu jsem se dostal někam do kuchyně, šla tam se mnou .ne. Vařila tam spousta lidí, já jen všechno pozoroval, nemohl jsem vydat hlásku a byl jsem pro ostatní neviditelný. Ona se svlékla a začala s těmi kuchaři souložit. jednou rukou míchali vařečkami v kastrolech a druhou si jí přidržovali rukou, zatím co jí nakládali na lince. Ten první sen? Asi si nevzpomenu, bylo to podobně divný, ale tušim že ne tak odporný. Jo možná už vim, teď budu psát automaticky, a budu při tom pomalu vzpomínat. Pendloval jsem různými místy v Praze, kde jsem bydlel a kam rád chodím. Byli tam nějaký mafiáni..teď si uvědomuju, že není zas tak podstatný se o tom zmiňovat, každopádně jsem v tom snu málem přišel o život(to se mi stává často). Napsal jsem mrdku o debilnim snu, ale nehodlám to přemazávat a píšu dál.
  V Řecku měli boha vína. Dionýsa. Dionýsios. Rozbíhám se z kopečka a pronásleduje mě láhev vína. Jdu do hospody a u stolu se mnou sedí láhev vína. U vody je láhev vína. Miluju víno. Trčí z ní brčka, každý se může napít. Podívám se na tu láhev zblízka a zřím, že přede mnou jí někdo vypil, můžu ji otočit a polejt s ní podlahu, lidi kolem mě, potřísnit si oblečení. Jakmile ji přiložím k ústům vyschne. Držím tu flašku v ruce, nebo drží ona mě jako rukojmí? Každej má rád rty a nohy, zvlášť když ho opijou

Nechte mě žít, nechte mě plout, zkuste na mě zapomenout

Jsem unavený, nic nestíhám, potřebuju spoustu peněz..asi to nedávám
Napsal bych něco chytřejšího, být o něco chytřejší
V takřka dvaceti letech jsem pořád zastydlej puberťáček zkříženej s dítětem z pískoviště
Mám labilní emoce, jsem drzej, línej, chci šukat, chci náručí, ale vlastněj jsem jenom hravej. Nejhorší je, že si ty hry už začínám uvědomovat, nemít svědomí, život by byl o poznání snazší
Chci mít nějakou kapelu doprdele, protože brzo asi bouchnu, a to nebude dobrý pro nikoho