Nemohl jsem dnes vůbec usnout. Pořádně jsem spal až ráno. Noc jsem prožil v myšlenkách na ní a podivném příjemném polospánku. Konečně mám rozumný důvod proč neusnout, ona za to stojí, i když jsem ve škole druhej den mrtvej. Mám ji před očima, pořád. Chtěl bych s ní být. V obětí. Přinést jí natrhané květiny...oba v lehkém rauši, za poslechu dobré hudby, cítíme čerstvě posečenou trávu, v obětí, láskyplné líbání..
Největší prokletí dvojité krásy(vnitřní a vnější) u všech zajímavých a citlivých holek je jistě nesebedůvěra. Hnusný nány se naparují, ale tyhle holky a já jich znám víc, si myslí, že jsou ošklivé..Kdybych s ní byl, snad bych jí přesvědčil. Dal bych jí lásku, která ji asi tak moc chybí. Ale já s ní nejsem. A nevím, jestli stojí o mou přítmnost...a může mi stokrát napsat, že mě chce obejmout. Nejsem si jistý, co ke mě cítí, co ke mě chce cítit. Nevím, co mám dělat...jestli ji mám nechat, nebo ji napsat..Nevim! Nevim!!!! Když jsem se snažil být s ní, tak odmítla, když jsem myslel, že spolu budem sami, tak byla obklopena svojí partou a já pak nejsem schopnej rozumný řeči.
Pálí mě žáhá, roky cítím únavu, nesvěžest, vyčerpanost životem a melancholii, která mi říká, že se nikdy nic nezmění k lepšímu, sentimentalita...cítím se dobře, když jsem smutný nostalgií, dělá mi dobře, když mám proč plakat. Ale když je to kvůli ní, tak mi to příjemný není. Když jsem si mu stěžoval, že mi sama nenapíše, a že se s ní nemůže vidět, tak mi řekl, že mě nechce...měl jsem v celým těle křeče a záchvaty pláče, to jsem ještě nezažil...jako by mi někde vrazil do hlavy nůž..a při tom jsem se s ní dohadoval na fb. Pak se to srovnalo. Psal jsem sračky..něco i někdo poradil, říkal, že si se mnou jen hraje atd. Bylo mi blbě..a když se to srovnal, stejně nevím na čem jsem. Proč když se konečně zamiluju, tak mě ta holka odmítá?
Pořád kašlu, chytil jsem od ní nemoc-rýmičku, lásku a kašel...nejkrásnějším způsobem, jako v tom songu Drain You..I´ve ended up in Ane´s infections...
Žádné komentáře:
Okomentovat